I rostliny se dovedou ostře bránit!
11. 1. 2008
Pozoruhodný objev učinili nedávno britští
odborníci sledující hmyz, který se usadil na určitých druzích
rostlin a dychtivě z nich nasával nektar. Jakmile poté vzlétl, v
mžiku se proměnil v živou pochodeň. I takto rafinovaně se
rostliny brání před nezvanými hosty.
Onen požár způsobily fotosenzibilátory, látky, které výrazně zvyšují citlivost na světlo. A jak že to rostliny dokážou? Využívají sluneční energie k tvorbě molekul, které se stávají škodlivé pouze působením světla. Tyto fototoxiny pak znamenají hrozbu nejen pro zmíněný hmyz, ale i pro četné býložravce.
Jed skolí i klokana
Postižení, které po útočníkově „návštěvě“ rostliny a zkonzumování fototoxinů následuje, je pak přímo úměrné velikosti živočicha a množství přijatého světla. Dobytče například utrpí většinou jen povrchové, i když bolestivé záněty v oblasti tlamy či uší. U malých hmyzích mlsounů však světlo nezadržitelně prostupuje jejich tělíčkem a často je usmrcuje.
Některým druhům hmyzu však kupodivu neuškodí žádný fototoxin. Jiní, mazanější škůdci, si zas na takto střežených rostlinách pochutnávají jen za tmy, když nesvítí slunce.
Podle nejnovějších informací znají dnes odborníci asi sto druhů takových hrozivých látek.
Z nám dobře známých rostlin je fototoxiny ozbrojena například třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, Slovensky lubovník bodkovaný). Proto lidem odborníci při přírodním léčení třezalkou zakazují opalování a doporučují omezení pobytu na slunci. Jinak jim hrozí vyrážky.
Zdánlivě nenápadná třezalka se kupodivu ze své vlasti (Evropa, severozápadní Čína, malá Asie, severní Írán, africké pohoří Atlas), jako takzvaná invazní rostlina, dostala až do Austrálie.Většina zdejších živočichů už její zbraně poznala na vlastní kůži a vyhýbá se jí. Pokud ji však nějaký nezkušený klokan zhltne, na slunci opuchne a často doskáče navždy.
Onen požár způsobily fotosenzibilátory, látky, které výrazně zvyšují citlivost na světlo. A jak že to rostliny dokážou? Využívají sluneční energie k tvorbě molekul, které se stávají škodlivé pouze působením světla. Tyto fototoxiny pak znamenají hrozbu nejen pro zmíněný hmyz, ale i pro četné býložravce.
Jed skolí i klokana
Postižení, které po útočníkově „návštěvě“ rostliny a zkonzumování fototoxinů následuje, je pak přímo úměrné velikosti živočicha a množství přijatého světla. Dobytče například utrpí většinou jen povrchové, i když bolestivé záněty v oblasti tlamy či uší. U malých hmyzích mlsounů však světlo nezadržitelně prostupuje jejich tělíčkem a často je usmrcuje.
Některým druhům hmyzu však kupodivu neuškodí žádný fototoxin. Jiní, mazanější škůdci, si zas na takto střežených rostlinách pochutnávají jen za tmy, když nesvítí slunce.
Podle nejnovějších informací znají dnes odborníci asi sto druhů takových hrozivých látek.
Z nám dobře známých rostlin je fototoxiny ozbrojena například třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, Slovensky lubovník bodkovaný). Proto lidem odborníci při přírodním léčení třezalkou zakazují opalování a doporučují omezení pobytu na slunci. Jinak jim hrozí vyrážky.
Zdánlivě nenápadná třezalka se kupodivu ze své vlasti (Evropa, severozápadní Čína, malá Asie, severní Írán, africké pohoří Atlas), jako takzvaná invazní rostlina, dostala až do Austrálie.Většina zdejších živočichů už její zbraně poznala na vlastní kůži a vyhýbá se jí. Pokud ji však nějaký nezkušený klokan zhltne, na slunci opuchne a často doskáče navždy.